Výstavy

V kavárně a v předsálí Biografu Kotva věnujeme prostor výstavám (nejen) fotografií. Výstavy připravujeme ve spolupráci s kurátorem Václavem Němcem.

Kromě toho pravidelně připravujeme výstavy filmových plakátů v horní části předsálí u vchodu na balkon. Výstavy jsou pravidelně obměňovány – nové si můžete prohlédnout vždy v rámci vernisáže a po celou dobu trvání ostatních výstav. Dramaturg kina Martin Zeman výstavy plakátů připravuje společně se sběrateli Robertem Rodem a Martinem Horákem (ETSY/POSTERtheonCZ).

Více info

Tomáš Teodosijev: Bikepacking | VÝSTAVA

Tomáš Teodosijev
Tomáš Teodosijev (*1975, Praha) je všestranný český fotograf, který klade důraz na estetiku i hluboké osobní prožitky, jež se prolínají jeho prací. Jeho tvorba je charakteristická subjektivním pohledem, který sám považuje za klíčový: „Fotografie je jedním z nejsilnějších výrazových médií. Každý z nás může do příběhu, který zpracovává, vložit něco osobního – pocity, myšlenky, vzpomínky, ale i nesouhlas s aktuálním stavem věcí.“
Tento přístup je patrný i v jeho novém souboru zaměřeném na fenomén bikepackingu. Bikepacking
Bikepacking představuje neobyčejný svět svobody, dobrodružství a hluboké propojení s přírodou. Je plný momentů, kdy se cesta na kole mění v nezapomenutelné zážitky – v otevřené krajiny, klidné noci pod hvězdami a sdílené chvíle s přáteli, kteří vyznávají stejnou lásku, nadšení a touhy. Skrze Tomášovy fotografie doslova cítíme volnost pohybu v harmonií s přírodou. Fotografie jsou nejen vizuálním záznamem cesty, ale také vyjádřením touhy po autentickém prožitku a úniku od moderního světa, který se nachází právě v jednoduchosti cestování na kole a blízkosti přírody. Zobrazit více

Více info

Aleš Jungmann: Krajiny | VÝSTAVA

Aleš Jungmann
Aleš Jungmann (*1971, Liberec) je vyučen fotografem. Poté pokračoval ve studiu na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění (FAMU) v Praze, obor Výtvarná fotografie (1997). Na školu přišel jako dokumentární fotograf, nově se začal zabývat krajinou. Souběžně se školní prací fotografoval architektonické zakázky a stal se úspěšným fotografem architektury.
Dnes fotografuje architekturu pro česká i zahraniční architektonická studia, developery, časopisy a knihy. Od roku 2004 je držitelem titulu QEP (Qualified European Photographer). Po dlouhé umělecké abstinenci, kterou přerušoval jen sporadicky, se nyní intenzivně vrací ke krajinářské fotografii. S novou energií a vášní, ovlivněnou jeho prací fotografa architektury a s použitím stejné techniky středoformátového digitálního fotoaparátu. Krajiny
"Fotografii krajiny chápu jako výzkum neznámého prostoru za hranicí svého důvěrného a civilizovaného působení. Na hranici města, modernity, technologií a pokroku. Původní prostor krajiny, kde byl možná dříve klíč k chápání dějů a vztahů snadněji dostupný, je dnes nadobro ztracen a zapomenut, pouto je zpřetrháno, smysly oslabeny. Stojím v krajině, v úžasu zahlcen nadbytečným a mnou nečitelným množstvím vjemů a informací. Snažím se o redukci vedoucí směrem tam, kam jsem se dosud nedostal. Ordo ab chao. Něžným a opatrným mýcením s nadějí dostat se blíže." Zobrazit více

Více info

M. Wágner a J. Moucha: Negativy z popelnice 1900–1945 | VÝSTAVA

Výběrem ze své sbírky negativů zpřístupňuje fotograf Martin Wágner optickou stopu bezmála pěti dekád 20. století. Neohlíží se za světobornými událostmi. Zato připomíná pamětihodnosti odsouzené k zapomnění. Příspěvek k poznání středoevropské minulosti — a tedy evropské kultury vůbec — je vykután ze suroviny, v níž degradovaly pozůstalosti lidí, kteří se již oživení svých osobních záznamů nedočkali. V literatuře faktu se srovnatelné postřehy nalézají v korespondenci a v denících lidí nepatřících k aktérům „velkých" vyprávění. Je jim dáno žít a umírat v podmínkách, které si osobují určovat politici a vojenské štáby z pozic mocichtivé nadřazenosti. Příběhy „lidu" byly a jsou z „vyšších" pater společenské hierarchie nivelizovány. V perspektivě statistik přicházíme o svá jména, osobitost i osudy... Hledáčky profesionálních reportérů a filmařů se na „většinového" člověka soustřeďují spíše v časech pohnutých, než když vede zápas o udržení běžné existence. A nakolik se kdo z malířského cechu ještě mezi katastrofami 20. století vracel k lidopisu 19. věku, zastoupil-li jej žánr fotografické momentky? Neškolení fotografující nedbali o zásady zlatého řezu, natož o vznešenost námětů. Šlo jim o zachycení toho, co považovali za důležité, a jejich bezprostřednost kontrastuje s artistními spády obesilatelů fotosalonů i s manýry vládnoucími živnostenským ateliérům. Obvykle předvádějí scenérie, jež měli před objektivem, a osoby, na kterých jim záleželo... Na úkor suvenýrů z dovolených upřednostňují exponáty — stejně jako knižní publikace 213 záběrů — dění v českých zemích. Původně soukromé památky se ve zpětném pohledu mění v nadosobní symboly osudů obyvatel střední Evropy. Nicméně uvedení snímků do historických souvislostí zůstává otevřeno individuální interpretaci. Byť se zvraty dějin týkají našich životů vždy, fotograficky se je nikdy v úplnosti zachytit nepodaří... Ohlédnutí do minulosti, dávno zastřené aktualitami, naznačuje neopakovatelnost někdejšího stylu vedení existence v srdci starého kontinentu. A třebaže minulost sama je nevratná, doléhá k nám — jak svými osvity, tak vrženými stíny... Martin Wágner (*1980 v Praze) je český dokumentarista, sběratel historických snímků a spoluzakladatel spolku 400 ASA – skupiny autorů zaměřených hlavně na dokumentární fotografii. Wágner se už třicet let vášnivě věnuje sbírání negativů, ležících ladem. Začal s tím za studií, když zakoupil soubor meziválečných záběrů pražského úředníka. Od té doby shromáždil přes milion negativů, z nichž mnohé digitalizoval a zveřejnil v rámci projektu Negativy z popelnice. Na stejnojmenné facebookové stránce pravidelně představuje cenný pohled do historie střední Evropy prostřednictvím fotografií od většinou neškolených tvůrců. Společně s komunitou více než osmnácti tisíc sledujících se snaží ke snímkům zpravidla obyčejných lidí dohledat konkrétní informace. Vlastní fotografická tvorba Martina Wágnera se soustředila na realitu východní Evropy, především zemí bývalého Sovětského svazu, kde dokumentoval každodenní život i zapadlá místa, například pozůstatky gulagu, vulkanology na Kurilských ostrovech či sibiřské pastevce sobů. Výsledkem jeho cest jsou knihy Siberia (2019) a Lost Europe (2020), kterou vytvořil ve spolupráci s kolegy ze spolku 400 ASA, Janem Dobrovským a Karlem Cudlínem. Kromě toho provozuje grafické studio specializované na skenování, úpravu a tisk fotografií. Společně s inženýrem Tomášem Mandysem vyvíjí přístroj pro rychlou digitalizaci negativů. Zobrazit více