V kavárně a v předsálí Biografu Kotva věnujeme prostor výstavám (nejen) fotografií. Výstavy připravujeme ve spolupráci s kurátorem Václavem Němcem.
Kromě toho pravidelně připravujeme výstavy filmových plakátů v horní části předsálí u vchodu na balkon. Výstavy jsou pravidelně obměňovány – nové si můžete prohlédnout vždy v rámci vernisáže a po celou dobu trvání ostatních výstav. Dramaturg kina Martin Zeman výstavy plakátů připravuje společně se sběrateli Robertem Rodem a Martinem Horákem (ETSY/POSTERtheonCZ).
Jan Mára Narozen v roce 1976 v Českém Krumlově. Jedna manželka, dvě dospělé dcery. Dětství až mládí strávil v Borovanech. Přiženěn zpět do Českého Krumlova, nyní žije ve Zlaté Koruně. Vystudovaný ekonom, celý život pracuje v oboru. Mimo focení a cestování také rybaří, hraje poker, renovuje mopedy a občas se díky dcerám vrátí k lezení na skalkách. Malé příběhy ve velké zemi "Říká se, že Indie se fotí sama, stačí jen zmáčknout spoušť. Ano, desítky fotografů a cestovatelů prezentují v různých formách své fotografie z Indie. Proč jsem si vybral pro tuto výstavu právě „indické“ snímky Jana Máry? Klasický cestopis se zde prolíná se subjektivním dokumentem. Příběhy, které se na Márovo fotografiích odehrávají si může každý divák přizpůsobit svému naturelu, ponechávají velký prostor pro vlastní fantazii. Například fotografie, kde žena v červených šatech, stojící zády v rohu, a vedle stojící muž, svádí k nemálo interpretacím. Jen samotný autor a teď i já, známe opravdové pozadí tohoto malého fotopříběhu a je jen vaší volbou, jak s touto situací naložíte vy. Jan Mára své snímky zásadně nearanžuje, vše se odehrává tak, jak to zaznamenal na svůj fotoaparát. Nefotografuje turisticky atraktivní lokality, jeho doménou jsou lidé na ulicích a jejich soukromé mikropříběhy. Přiznal se mi, že ze své cesty po Indii nemá skoro žádný přímý záběr na turisty tolik opěvovaný Tádž Mahal. Jana Máru jsem objevil na výstavě v českokrumlovském kině Luna, kde mne jak blesk z čistého nebe zasáhla jeho černobílá výstava Posbíráno v ulicích – Istanbul, Tbilisi, Kutaisi, Batumi. Jan Mára je členem fotografického sdružení FotoKrumlov. Z tohoto amatérského uskupení vzešli velmi zajímaví fotografové, namátkou jmenuji Hanu Peškovou či Jiřího Šneidera, kteří v prostoru Biografu Kotva již vystavovali. Teď je řada na Janu Márovi." - kurátor výstavy Václav Němec Zobrazit více
Petr Maurenc Brzy třicetipětiletý fotograf se proplétá fotografickým světem téměř dvacet let. Jeho cesta začala na střední škole v Českých Budějovicích, kde se učil základy fotografie. Později se věnoval umělecké fotografii na střední uměleckoprůmyslové škole v Českém Krumlově. Jeho bakalářské studium na Teologické fakultě mu otevřelo nové perspektivy a nakonec se zaměřil na tvůrčí fotografii na Slezské univerzitě v Opavě. Gladiátoři Soubor fotografií Gladiátoři vznikal po několik let pro přijímací zkoušky na Institutu tvůrčí fotografie. Původní myšlenka dokumentovat tréninky v tělocvičně Gladiators Gym v Českých Budějovicích se postupně proměnila. Díky vřelé atmosféře a spolupráci s těmito sportovci vznikly přátelské vztahy, které umožnily autorovi zachytit mnohem více než jen cvičení v tělocvičně. Gladiátoři jsou souborem, který zobrazuje pozadí sportovních akcí, které tato tělocvična organizuje v Českých Budějovicích. Zobrazuje přípravy, zákulisí, ale také okamžiky před zápasy a těsně po jejich skončení. Vybrané fotografie vypráví příběh – okamžiky výher i proher, emoce a úsilí. Ačkoli by se mohlo zdát, že soubor vznikl z jediné akce, ve skutečnosti je to kompilace snímků z několikaletého fotografování. Petrova spolupráce s tělocvičnou Gladiators Gym stále pokračuje a Petr tento soubor postupně rozvíjí. V současné době se Petr hlásí do magisterského studia na Slezské univerzitě v Opavě. Jeho fotografická dráha se nyní zaměřuje převážně na dokumentaci stavby dálnice D5 na jihu Čech, při které se snaží zachytit netradiční pohled na tento stavební projekt. Zobrazit více
Helena Binková Narozena v Českých Budějovicích, nyní žije a tvoří v Hong Kongu. Vystudovala matematicko fyzikální fakultu univerzity Karlovy, ale vždy ji lákalo vizuální umění. Absolvovala studium tvůrčí fotografie na ŠKF a studium moderního umění v ateliéru Pavla Mately. Pracovala jako fotograf architektury. Od roku 2008 se věnuje studiu japonské kaligrafie a čínské tušové malby, z počátku v Čechách, později v Číně a Hong Kongu. Akvarelu se věnuje od roku 2018. Krajiny mysli "Asie mi vždy byla něčím blízká a promítala se do mých zájmů a tvorby ještě mnohem dříve, než mě práce do tohoto regionu zavedla. Stěhování se do Číny, a později do Hong Kongu, bylo pro mě takovými návraty "domů" a velmi ovlivnilo i mou akvarelovou tvorbu. Akvarel není v Číně tolik rozšířený, jako tradiční čínská malba, ale zároveň se techniky s tradičními metodami často prolínají. I já ve své tvorbě beru do ruky tuš, tradiční kaligrafické štětce, evropské a japonské akvarely a čínský akvarelový papír a dávám vzniknout novým dílům. Je to takové harmonické prolínání míst, kultur, médií a časů. I když krajiny mysli zachycují nálady a atmosféru tak, jak vychází z mého prožívání, mají všechny krajiny své konkrétní místo a čas v realitě, se kterým jsou pro mne spjaty. Moje inspirace pochází z nekonečných toulek po divočině ostrova Lantau, míst, která mě hluboce oslovila a stala se tak navždy mou součástí." Zobrazit více
Martina Grmolenská Absolventka dějin umění a španělštiny na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Fotografii se intenzivněji věnuje od roku 2005 a to jak prakticky, tak teoreticky. Od roku 2013 působí jako redaktorka časopisu FOTO. Ve své volné tvorbě se zaměřuje na cestovatelský dokument a subjektivně laděné soubory. To, že se fotografii věnuje jako amatér, jí dává naprostou svobodu vyjádření a necítí se svazována jakýmikoli trendy. I was mizunga for three weeks "Napříč subsaharskou Afrikou, přes mnohé zcela odlišné jazyky, zaslechne běloch na svých cestách alespoň jednou výraz „mizunga“ nebo „muzungu, mlungu, muzungu, musungu, musongo.“ Slovo, které z úst mnohých zní poměrně neutrálně: „Hello, mizunga!“ je jen pokřik na připoutání pozornosti. Často je však zaslechnuto ve velmi důrazném „Mizunga, mizunga, give me MY money!!!“ A v tu chvíli už označení bělocha či Araba, zkrátka očividného cizince a vetřelce, už působí značně vulgárně až pejorativně. A přesně jako takový vetřelec jsem se často jako bílá blondýna cítila na své třítýdenní cestě po Keni. V době koronavirové pandemie, kdy mezi běžné Keňany nezavítá ani ta malá hrstka turistů zbloudilých z chráněných enkláv národních parků. I když se jako zkušený cestovatel snažíte nevyčnívat a zbytečně neprovokovat, stále jste v jakémsi těžko překonatelném kontrastu vůči okolí. Jako by se mezi vámi a zbytkem světa lámala realita a vy se k ní jen těžko dostávali. Jakoby svět byl rozpůlen na dvě nekompatibilní části. Fotografie, které po dobu tří týdnů v únoru 2021 vznikaly, se snaží zachytit tento kontrast a zlom. Zlom mezi bílou a černou, mezi pravou a levou, mezi jedním a druhým světem. Snaží se vizualizovat těžko zachytitelný pocit vetřelce, který jako bílá kočka má jen pramalou šanci stát se nestranným a nespatřeným pozorovatelem. Zkrátka protože je vyčnívajícím „mizungou“, kteří do nepobřežních oblastí Keni zavítají velmi sporadicky a svou naivitou často přispívají k vytváření romantizujícího obrazu divoké země s „vznešenými divochy“ (noble savage), kteří existují vlastně jen v románech." Zobrazit více
