V kavárně a v předsálí Biografu Kotva věnujeme prostor výstavám (nejen) fotografií. Výstavy připravujeme ve spolupráci s kurátorem Václavem Němcem.
Kromě toho pravidelně připravujeme výstavy filmových plakátů v horní části předsálí u vchodu na balkon. Výstavy jsou pravidelně obměňovány – nové si můžete prohlédnout vždy v rámci vernisáže a po celou dobu trvání ostatních výstav. Dramaturg kina Martin Zeman výstavy plakátů připravuje společně se sběrateli Robertem Rodem a Martinem Horákem (ETSY/POSTERtheonCZ).
Katarina Svobodová (*1977) je absolventkou oboru užité malby Střední uměleckoprůmyslové školy sv. Anežky České, v Českém Krumlově. První fotoaparát dostala od svého otce v devíti letech, byla to malá krabička značky Agfa. Peníze na svačinu pak začala proměňovat za svitkové filmy a osvojila si techniku vyvolávání černobílého materiálu. Fotokomora jí dávala možnost být chvíli sama ve svém světě a experimentovat. V roce 2015 si pořídila digitální zrcadlovku a začala její nová éra poznávání fotografie, tentokrát již v digitální formě. Zálibu v černobílé fotografii v sobě nese ještě ze svého analogového tvůrčího období a jak sama tvrdí, fotokomora jí pořád chybí. Pro Katarinu je tvorba nejenom dokumentem okolního dění, ale také sebereflexí. Dvaatřicet je označení Domu svatého Pavla v Riegrově ulici. Když Katarina jako asistentka nastoupila do azylového domu, otevřely se jí dveře do světa stojícího stranou pozornosti veliké části společnosti. Čekalo ji setkání s převážně milými lidmi, ale někdy také s výbuchy hněvu a frustrací z různých příčin. Tady se pod jednou střechou potkávají lidé, kteří hledají porozumění a kousek svého domova. Důvodů, proč nenalezli místo v tzv. normálním světě, je bezpočet. Ve dvaatřicítce není nouze o nevšední příběhy. Některé jsou přesvědčivé, jiné jen těžko uvěřitelné a přesto možná pravdivé. Tu a tam se někdo uchýlí k jednoduchým zkratkám, vždyť někdy je jednodušší obvinit z nepřízně osudu celý okolní svět. O to šťastnější pak dokážou být i nepatrné úspěchy, které se tu a tam lidem v Domě svatého Pavla odehrají. Zachycené okamžiky Katarině znovu a znovu připomínají, jak je pro nás důležité najít si místo, kde můžeme být sami sebou. A snad právě o tom je Dům svatého Pavla. Jen málokdo z obyvatel a návštěvníků domu by možná před léty tušil, že se jednou stane součástí jeho komunity. Zobrazit více
Tomáš Šrejber (*1969) se narodil v Broumově. Jeho cesta s objektivem začala v raných dobách digitální fotografie, kdy se tomuto oboru věnoval nejprve jako koníčku. Rodina, kamarádi, výlety… Zásadní zlom pro něj nastal v roce 2006, kdy ho pohltila koncertní fotografie, zejména dynamika rockových a metalových vystoupení. Více než dvanáct let se pohyboval v těsné blízkosti koncertních pódií a vytvořil přes stovku fotografických reportáží pro domácí i zahraniční média. V roce 2022 se rozhodl prohloubit své znalosti studiem na Liberecké škole fotografické pod vedením Šimona Pikouse. Dnes se jeho tvorba soustředí především na krajinářskou fotografii, kde hledá podobně silné emoce jako kdysi mezi světly koncertních pódií. Objevuje zde jiný, klidnější rytmus vizuálního vyprávění. Tichá místa má někde v sobě v různých podobách asi každý. Když se svět okolo nás zblázní, podvědomě cítíme potřebu taková místa začít hledat. Někdo hledá pomocí různých forem meditačních technik, jiný třeba prostřednictvím modlitby. Fotograf Tomáš Šrejber si bere přes rameno fotoaparát a vydává se hledat do krajiny Broumovska. Možná právě proto pak poutník Tomášovou fotografickou krajinou přestává jeho fotografie pouze vidět, ale pomalu a postupně začíná obrazy vnímat všemi smysly. Sám se tak může dostat do hlubin své vnitřní krajiny a najít v ní místa, kde se vyplatí na chvíli zastavit a zůstat. Zobrazit více
Ve fotografiích Míny Mládkové se divák stává součástí příběhu. Autorka mu nabízí střípky vlastní reality, ubíhající nelineárně, jako sny, na které si vzpomínáme jen matně. Spojující linií jsou abstrahované výjevy běžných dní – záznamy světel, stínů, pohybů i zastavení. Výstava obsahuje výběr z několika tvůrčích cyklů, první – Sen tygra je vizuální metaforou nesvobody, příběhem tygra v zajetí, jehož mysl bloudí daleko za hranice klece. Fotografie evokují touhu po volnosti, pohybu a životě, který mu byl odebrán. Druhý cyklus, Krakov, vznikl během autorčiných cest. Snímky v sobě nesou zvláštní napětí, v náznacích odkrývají situace zachycené při stisknutí spouště. Jako by letmo pořízené momentky jsou prosyceny výrazným, ale velmi citlivým kompoziční vnímáním. Rovněž je autorka popisuje jako prostředek k sebereflexi a hledání vlastního místa v samotě. Třetí a nejnovější cyklus, Epizoda, se liší především minimalistickým přístupem. Pracuje s detailem, stínem, prázdnem – s tím, co běžně míjíme. Jemné přechody a tiché události. Opět se otevírá otázka snění a skutečnosti – kde končí jedno a začíná druhé? Zobrazit více
Oto Sládek (1972) žije trvale v Pardubicích, avšak jeho profese kybernetika mu zároveň umožňuje cestovat a objevovat rozmanité kouty světa. Tuto příležitost plně využívá i ve své fotografické tvorbě, která se v posledním desetiletí soustředí především na práci s přístroji značky Fuji, jejichž se stal ambasadorem. K umění jej přivedl již během studia na střední škole akademický malíř Josef Mathias Minařík, jenž mu pomohl porozumět praktickým aspektům umělecké tvorby a jejímu vztahu k realitě, a realitě tehdejší společnosti. Autor toto setkání dodnes označuje za formativní moment. Další klíčovou inspirací se mu stal odkaz Bauhausu, zejména funkcionalistická jednoduchost, jak ji předvedl například Jaromír Funke. Vedle toho na něj silně zapůsobilo také barevné cítění Vasilije Kandinského, které ovlivnilo jeho vlastní vizuální jazyk a přístup ke kompozici. V posledních letech je pak inspirován Gerhardem Richterem a jeho přístupy. Ve své tvorbě Oto Sládek cíleně vyhledává linie a průsečíky, které diváka vedou do světa zdánlivé jednoduchosti. Jeho fotografie však přesahují čistě minimalistickou konstrukci – skrývají v sobě příběhy, jejich náznaky, jemné emoce i tajemství. Autor v tomto směru rád hovoří o dualitě fotografie a poezie jako vyjadřovacích zkratek. Jemně saturované scény vyzařují klid, přesto jsou plné poetické energie. Autor sám přiznává, že v dětství ho hluboce ovlivnila tvorba Josefa Sudka. Tento otisk však ve své práci transformuje a vytváří osobitou vizuální řeč, kterou Prof. V. Birgus označil jako „poetický minimalismus“. Nezanedbatelnou roli hraje i jeho technické zázemí. Díky profesi kybernetika dokáže vnímat svět prizmatem analýzy a abstrakce, což mu umožňuje překračovat hranice tradiční minimalistické fotografie. Jeho díla tak představují nový pohled na jednoduchost reality – přesná, přesto citlivá. Zobrazit více
