V kavárně a v předsálí Biografu Kotva věnujeme prostor výstavám (nejen) fotografií. Výstavy připravujeme ve spolupráci s kurátorem Václavem Němcem.
Kromě toho pravidelně připravujeme výstavy filmových plakátů v horní části předsálí u vchodu na balkon. Výstavy jsou pravidelně obměňovány – nové si můžete prohlédnout vždy v rámci vernisáže a po celou dobu trvání ostatních výstav. Dramaturg kina Martin Zeman výstavy plakátů připravuje společně se sběrateli Robertem Rodem a Martinem Horákem (ETSY/POSTERtheonCZ).
Ve fotografiích Míny Mládkové se divák stává součástí příběhu. Autorka mu nabízí střípky vlastní reality, ubíhající nelineárně, jako sny, na které si vzpomínáme jen matně. Spojující linií jsou abstrahované výjevy běžných dní – záznamy světel, stínů, pohybů i zastavení. Výstava obsahuje výběr z několika tvůrčích cyklů, první – Sen tygra je vizuální metaforou nesvobody, příběhem tygra v zajetí, jehož mysl bloudí daleko za hranice klece. Fotografie evokují touhu po volnosti, pohybu a životě, který mu byl odebrán. Druhý cyklus, Krakov, vznikl během autorčiných cest. Snímky v sobě nesou zvláštní napětí, v náznacích odkrývají situace zachycené při stisknutí spouště. Jako by letmo pořízené momentky jsou prosyceny výrazným, ale velmi citlivým kompoziční vnímáním. Rovněž je autorka popisuje jako prostředek k sebereflexi a hledání vlastního místa v samotě. Třetí a nejnovější cyklus, Epizoda, se liší především minimalistickým přístupem. Pracuje s detailem, stínem, prázdnem – s tím, co běžně míjíme. Jemné přechody a tiché události. Opět se otevírá otázka snění a skutečnosti – kde končí jedno a začíná druhé? Zobrazit více
Oto Sládek (1972) žije trvale v Pardubicích, avšak jeho profese kybernetika mu zároveň umožňuje cestovat a objevovat rozmanité kouty světa. Tuto příležitost plně využívá i ve své fotografické tvorbě, která se v posledním desetiletí soustředí především na práci s přístroji značky Fuji, jejichž se stal ambasadorem. K umění jej přivedl již během studia na střední škole akademický malíř Josef Mathias Minařík, jenž mu pomohl porozumět praktickým aspektům umělecké tvorby a jejímu vztahu k realitě, a realitě tehdejší společnosti. Autor toto setkání dodnes označuje za formativní moment. Další klíčovou inspirací se mu stal odkaz Bauhausu, zejména funkcionalistická jednoduchost, jak ji předvedl například Jaromír Funke. Vedle toho na něj silně zapůsobilo také barevné cítění Vasilije Kandinského, které ovlivnilo jeho vlastní vizuální jazyk a přístup ke kompozici. V posledních letech je pak inspirován Gerhardem Richterem a jeho přístupy. Ve své tvorbě Oto Sládek cíleně vyhledává linie a průsečíky, které diváka vedou do světa zdánlivé jednoduchosti. Jeho fotografie však přesahují čistě minimalistickou konstrukci – skrývají v sobě příběhy, jejich náznaky, jemné emoce i tajemství. Autor v tomto směru rád hovoří o dualitě fotografie a poezie jako vyjadřovacích zkratek. Jemně saturované scény vyzařují klid, přesto jsou plné poetické energie. Autor sám přiznává, že v dětství ho hluboce ovlivnila tvorba Josefa Sudka. Tento otisk však ve své práci transformuje a vytváří osobitou vizuální řeč, kterou Prof. V. Birgus označil jako „poetický minimalismus“. Nezanedbatelnou roli hraje i jeho technické zázemí. Díky profesi kybernetika dokáže vnímat svět prizmatem analýzy a abstrakce, což mu umožňuje překračovat hranice tradiční minimalistické fotografie. Jeho díla tak představují nový pohled na jednoduchost reality – přesná, přesto citlivá. Zobrazit více
Fotografický soubor Indiáni zachycuje každodenní život a rituály české komunity lidí, kteří se několikrát do roka scházejí, aby prostřednictvím táboření, workshopů a společného soužití oživovali tradice severoamerických indiánů. Nejde však o pouhou stylizaci – spíše o hluboké ponoření do specifického způsobu života, který spojuje romantiku přírody, řemeslnou zručnost a komunitního ducha. Fotografie vznikly jako černobílý dokument, bez inscenace a zásahů do dění. Zaměřuji se na běžné činnosti jako je vaření, práce s kůží, hra dětí nebo večerní sdílení u ohně. Soubor klade důraz na atmosféru a autenticitu. Zobrazit více
Marta Režová vystudovala fotografii na Institutu tvůrčí fotografie při Slezské univerzitě v Opavě. Ve své tvorbě se zaměřuje především na portrét, dokumentární a reportážní fotografii. Ať už se jedná o sociální dokument s tématy jako je stáří nebo bezdomovectví, nebo o subjektivní dokument, vždy ji zajímá člověk a jeho příběh. V subjektivním dokumentu se snaží uchopit téma skrze vizuální jazyk, který ji umožňuje vyjádřit vnitřní prožitek a vytvořit tak obrazovou výpověď, která koresponduje s jejím vnímáním reality. Často ve fotografiích pracuje s náladou, tichem a určitou symbolikou.
Ticho v Tobě
Neustále jsme venku a jen málo uvnitř sebe. Jsme stále s někým, ale přesto sami. Cesta k sobě je ta nejdelší a když po ní jdeš sám, neznamená to, že jsi osamělý. Svět, ve kterém žijeme, je velmi rychlý a intenzivní. Nabízí nám mnoho možností a příležitostí, doslova si bere celou naši pozornost. To vše nás odvádí od naší vlastní podstaty, kdy zapomínáme naslouchat především sami sobě. Potom touhy zůstávají nenaplněny, mysl je roztříštěná a srdce necítí vůbec nic. Cesta k porozumění nás samotných může být obtížná, ale je to cesta, která nás přiblíží ke své vlastní podstatě. Ztišením své vlastní mysli dojdeme k autentickému setkání sami se sebou…a tam to všechno začíná. Vždyť pravé spojení s druhými začíná nejprve v nás samotných. Na fotografiích zachycuji někoho mne velmi blízkého, hledání jeho vlastní cesty. Zkouším zachytit jeho osobní kontemplaci v přítomném okamžiku chaosu. Tam, kde potřebuje pochopit svoje vlastní nitro a objevit klid uprostřed tohoto neuspořádaného světa. Zároveň fotografie nastavují zrcadlo mému vlastnímu nitru, mým tužbám a přáním.
Zobrazit více
