M. Wágner a J. Moucha: Negativy z popelnice 1900–1945 | VÝSTAVA

M. Wágner a J. Moucha: Negativy z popelnice 1900–1945 | VÝSTAVA

Délka:120 minut

Výstava v kavárně a předsálí Biografu Kotva. Vernisáž výstavy proběhne v pátek 29. 11. od 18:30. Výstava potrvá do 16. 1. 2025.

Výběrem ze své sbírky negativů zpřístupňuje fotograf Martin Wágner optickou stopu bezmála pěti dekád 20. století. Neohlíží se za světobornými událostmi. Zato připomíná pamětihodnosti odsouzené k zapomnění. Příspěvek k poznání středoevropské minulosti — a tedy evropské kultury vůbec — je vykután ze suroviny, v níž degradovaly pozůstalosti lidí, kteří se již oživení svých osobních záznamů nedočkali.

V literatuře faktu se srovnatelné postřehy nalézají v korespondenci a v denících lidí nepatřících k aktérům „velkých" vyprávění. Je jim dáno žít a umírat v podmínkách, které si osobují určovat politici a vojenské štáby z pozic mocichtivé nadřazenosti. Příběhy „lidu" byly a jsou z „vyšších" pater společenské hierarchie nivelizovány. V perspektivě statistik přicházíme o svá jména, osobitost i osudy... Hledáčky profesionálních reportérů a filmařů se na „většinového" člověka soustřeďují spíše v časech pohnutých, než když vede zápas o udržení běžné existence. A nakolik se kdo z malířského cechu ještě mezi katastrofami 20. století vracel k lidopisu 19. věku, zastoupil-li jej žánr fotografické momentky?

Neškolení fotografující nedbali o zásady zlatého řezu, natož o vznešenost námětů. Šlo jim o zachycení toho, co považovali za důležité, a jejich bezprostřednost kontrastuje s artistními spády obesilatelů fotosalonů i s manýry vládnoucími živnostenským ateliérům. Obvykle předvádějí scenérie, jež měli před objektivem, a osoby, na kterých jim záleželo... Na úkor suvenýrů z dovolených upřednostňují exponáty — stejně jako knižní publikace 213 záběrů — dění v českých zemích. Původně soukromé památky se ve zpětném pohledu mění v nadosobní symboly osudů obyvatel střední Evropy. Nicméně uvedení snímků do historických souvislostí zůstává otevřeno individuální interpretaci.

Byť se zvraty dějin týkají našich životů vždy, fotograficky se je nikdy v úplnosti zachytit nepodaří... Ohlédnutí do minulosti, dávno zastřené aktualitami, naznačuje neopakovatelnost někdejšího stylu vedení existence v srdci starého kontinentu. A třebaže minulost sama je nevratná, doléhá k nám — jak svými osvity, tak vrženými stíny...

Martin Wágner

(*1980 v Praze) je český dokumentarista, sběratel historických snímků a spoluzakladatel spolku 400 ASA – skupiny autorů zaměřených hlavně na dokumentární fotografii.

Wágner se už třicet let vášnivě věnuje sbírání negativů, ležících ladem. Začal s tím za studií, když zakoupil soubor meziválečných záběrů pražského úředníka. Od té doby shromáždil přes milion negativů, z nichž mnohé digitalizoval a zveřejnil v rámci projektu Negativy z popelnice. Na stejnojmenné facebookové stránce pravidelně představuje cenný pohled do historie střední Evropy prostřednictvím fotografií od většinou neškolených tvůrců. Společně s komunitou více než osmnácti tisíc sledujících se snaží ke snímkům zpravidla obyčejných lidí dohledat konkrétní informace.

Vlastní fotografická tvorba Martina Wágnera se soustředila na realitu východní Evropy, především zemí bývalého Sovětského svazu, kde dokumentoval každodenní život i zapadlá místa, například pozůstatky gulagu, vulkanology na Kurilských ostrovech či sibiřské pastevce sobů. Výsledkem jeho cest jsou knihy Siberia (2019) a Lost Europe (2020), kterou vytvořil ve spolupráci s kolegy ze spolku 400 ASA, Janem Dobrovským a Karlem Cudlínem. Kromě toho provozuje grafické studio specializované na skenování, úpravu a tisk fotografií. Společně s inženýrem Tomášem Mandysem vyvíjí přístroj pro rychlou digitalizaci negativů.

Délka: 120 min

Výstava v kavárně a předsálí Biografu Kotva. Vernisáž výstavy proběhne v pátek 29. 11. od 18:30. Výstava potrvá do 16. 1. 2025.

Výběrem ze své sbírky negativů zpřístupňuje fotograf Martin Wágner optickou stopu bezmála pěti dekád 20. století. Neohlíží se za světobornými událostmi. Zato připomíná pamětihodnosti odsouzené k zapomnění. Příspěvek k poznání středoevropské minulosti — a tedy evropské kultury vůbec — je vykután ze suroviny, v níž degradovaly pozůstalosti lidí, kteří se již oživení svých osobních záznamů nedočkali.

V literatuře faktu se srovnatelné postřehy nalézají v korespondenci a v denících lidí nepatřících k aktérům „velkých" vyprávění. Je jim dáno žít a umírat v podmínkách, které si osobují určovat politici a vojenské štáby z pozic mocichtivé nadřazenosti. Příběhy „lidu" byly a jsou z „vyšších" pater společenské hierarchie nivelizovány. V perspektivě statistik přicházíme o svá jména, osobitost i osudy... Hledáčky profesionálních reportérů a filmařů se na „většinového" člověka soustřeďují spíše v časech pohnutých, než když vede zápas o udržení běžné existence. A nakolik se kdo z malířského cechu ještě mezi katastrofami 20. století vracel k lidopisu 19. věku, zastoupil-li jej žánr fotografické momentky?

Neškolení fotografující nedbali o zásady zlatého řezu, natož o vznešenost námětů. Šlo jim o zachycení toho, co považovali za důležité, a jejich bezprostřednost kontrastuje s artistními spády obesilatelů fotosalonů i s manýry vládnoucími živnostenským ateliérům. Obvykle předvádějí scenérie, jež měli před objektivem, a osoby, na kterých jim záleželo... Na úkor suvenýrů z dovolených upřednostňují exponáty — stejně jako knižní publikace 213 záběrů — dění v českých zemích. Původně soukromé památky se ve zpětném pohledu mění v nadosobní symboly osudů obyvatel střední Evropy. Nicméně uvedení snímků do historických souvislostí zůstává otevřeno individuální interpretaci.

Byť se zvraty dějin týkají našich životů vždy, fotograficky se je nikdy v úplnosti zachytit nepodaří... Ohlédnutí do minulosti, dávno zastřené aktualitami, naznačuje neopakovatelnost někdejšího stylu vedení existence v srdci starého kontinentu. A třebaže minulost sama je nevratná, doléhá k nám — jak svými osvity, tak vrženými stíny...

Martin Wágner

(*1980 v Praze) je český dokumentarista, sběratel historických snímků a spoluzakladatel spolku 400 ASA – skupiny autorů zaměřených hlavně na dokumentární fotografii.

Wágner se už třicet let vášnivě věnuje sbírání negativů, ležících ladem. Začal s tím za studií, když zakoupil soubor meziválečných záběrů pražského úředníka. Od té doby shromáždil přes milion negativů, z nichž mnohé digitalizoval a zveřejnil v rámci projektu Negativy z popelnice. Na stejnojmenné facebookové stránce pravidelně představuje cenný pohled do historie střední Evropy prostřednictvím fotografií od většinou neškolených tvůrců. Společně s komunitou více než osmnácti tisíc sledujících se snaží ke snímkům zpravidla obyčejných lidí dohledat konkrétní informace.

Vlastní fotografická tvorba Martina Wágnera se soustředila na realitu východní Evropy, především zemí bývalého Sovětského svazu, kde dokumentoval každodenní život i zapadlá místa, například pozůstatky gulagu, vulkanology na Kurilských ostrovech či sibiřské pastevce sobů. Výsledkem jeho cest jsou knihy Siberia (2019) a Lost Europe (2020), kterou vytvořil ve spolupráci s kolegy ze spolku 400 ASA, Janem Dobrovským a Karlem Cudlínem. Kromě toho provozuje grafické studio specializované na skenování, úpravu a tisk fotografií. Společně s inženýrem Tomášem Mandysem vyvíjí přístroj pro rychlou digitalizaci negativů.