Luboš Pospíšil Trio a Vladimír Merta Trio

Luboš Pospíšil Trio a Vladimír Merta Trio

live
Délka:240 minut

Koncert k 21. srpnu

TRIO VLADIMÍR MERTA, JAN HRUBÝ & ONDŘEJ FENCL

Základní kámen českého písničkářství Vladimír Merta, fenomenální houslista Jan Hrubý (s Mertou se potkává „periodicky“ už několik desítek let) a dvakrát mladší klavírista a kytarista Ondřej Fencl (s nímž Merta poslední dobou hojně spolupracuje) spojují své síly v sérii koncertů napříč republikou.

Hlavní postavou je bezesporu veterán Merta, který aktuálními alby Domilováno a Imagena znovu dokazuje, že ještě rozhodně nepatří do starého železa a má co říct nejen skrz své dávné hymny. V případě tria jsou ale právě tyto kultovní songy ze 70. a 80. let základem playlistu. Zazní Astrolog, Omamná květina pravdy, Dlouho se mi zdá, Kocovina, Praha magická, Vzdálené výstřely, K pětadvaceti, Staré dopisy, Začouzené sklíčko, Sjezd upírů… doprovázené klavírem a houslovým kouzlením jednoho z nejosobitějších českých smyčcových mágů.

Nápad vykrystalizoval z dvou nenadálých, nadšeně přijatých koncertů tria, potažmo dua. „Ondřej mi napsal email, že by mi rád poslal desku jeho kapely Hromosvod. Já na to: Přijď dnes večer do klubu Kaštan, mám tam koncert. Zahrajem si a je to! A bylo to,“ vzpomíná Merta na iniciační zážitek z jara 2011. „Hráli jsme bez zkoušení celou hodinu. To se může stát leda tak Dylanovi. Nebo mně.“ Vřele přijaté vystoupení pak vyústilo do dlouhodobější spolupráce, ke které se vloni spontánně přidal i houslista Jan Hrubý.

VLADIMÍR MERTA

Vladimír Merta se narodil 20. 1. 1946 v Praze. Vystudoval architekturu na ČVUT, poté ještě na FAMU absolvoval scénaristiku a režii (jeho absolventský film na motivy povídek Oty Pavla Smrt krásných srnců byl za komunismu kultovní záležitostí).

Během studijního pobytu ve Francii začal koncem šedesátých let skládat vlastní písně, první LP deska Ballades de Prague vyšla více méně náhodou v roce 1969 u francouzské společnosti Vogue, dnes má mezi sběrateli cenu zlata (reedice na CD 2009 a na LP v roce 2019).

Další možnosti silně omezila represe režimu, jeho první domácí album Pravda o Marii z roku 1970 již nesmělo vyjít (vydání až na CD 2012), ale Merta s přestávkami koncertoval, publikoval a pokoušel se o vlastní filmařské projekty, byť oficiálními místy nepodporován. V sedmdesátých a osmdesátých letech se stal nedotknutelnou písničkářskou ikonou. Prakticky kolem všeho, na co sáhl, vedla soudobá kritika oslavné tance. Básnické texty, ojedinělá hra na kytaru a písně jako Dlouho se mi zdá nebo Omamná květina pravdy vynesly Mertovi statut muzikanta, který se nenechá nikým a ničím svázat. Na první domácí vydané album si musel počkat až do roku 1978 (P.S.), o deset let později vyšlo syrové 2LP s živým záznamem koncertu v Malostranské besedě, kde nechybí ani Praha magická, Dezertér či Kocovina (Vladimír Merta – Live – Malostranská beseda 1988). Po letech čekání se objevilo CD Filmy v hlavě, jímž Merta stvrdil svou roli intelektuála naprosto nezapadajícího do černobílé schematičnosti společenských poměrů.

Z množství dalších aktivit zmiňme spolupráci se souborem židovských písní Mišpacha, barokní a renesanční hudbu s Janou Lewitovou, kooperaci s Mišíkovými Etc…, která vyústila v nezvykle zpěvné CD Ponorná řeka (2011). S dalšími o generaci mladšími muzikanty natočil dvě aktuální řadová alba Domilováno (2013) a Imagena (2014). Pokračuje vydávání archivních koncertních záznamů s jazzmany i rockery v edici Šumák a v roce 2016 vyšla edice Mertových domácích nahrávek z roku 1976 Podkrovní pásky. Novinkou je i knižní vydání Mertových písňových textů Mimo čas a na rok 2020 je připraveno vydání Mertova románu s názvem Popelnicový román. V roce 2018 vstoupil do síně slávy České hudební akademie.

LUBOŠ POSPÍŠIL TRIO

Matador české hudební scény s hlasem, který si nespletete prožívá jedno z nejšťastnějších období své více než čtyřicetileté kariéry. Po turné k zásadnímu albu Soukromá elegie (které před třemi lety získalo zlatou desku!) a po retrospektivním turné Route 66 k supraphonskému 13CD kompletu předloni vstoupil do Beatové síně slávy… a teď sklízí všechny ty plody a ocenění v sálech od Šumavy po Ostravu, stále častěji vyprodaných. "V předvečer" sedmdesátin si pak v říjnu 2019 nadělil své první živé album v kariéře s názvem Ostrava !!! Live. V jeho duchu a v duchu blížících se sedmdesátin se nese aktuální šňůra, která nabízí průřez celou protagonistovou kariérou - publikum se samozřejmě dočká osvědčených písniček ze zlaté éry (Tenhle vítr jsem měl rád, Soukromá cesta do nikam), včetně exkurzů do prehistorie (m.j. Doky, vlaky, hlad a boty), ale i novinek z posledního CD Soukromá elegie. Doprovod tvoří klávesy a kytara kapelníka Ondřeje Fencla (Schodiště, Vladimír Merta, Marsyas…), rytmiku dotváří zkušený baskytarista Martin Štec (ex-Vltava, I. Hlas). Generační bariéry rozmetává síla kolektivu, kapela hraje s radostí, byť některé písně jsou starší než někteří účinkující muzikanti. A možná právě proto. Alba aktuálních 5P ověnčují pozitivní novinářské ohlasy, ale i na svou dobu slušné prodeje, v souvislosti s CD Soukromá elegie mnoho recenzentů psalo o „nejlepším albu od dob A nestřílejte na milence“. Turné střídá turné, ročně odehraje L.P. kolem stovky koncertů… Jako by těch křížků nebylo 68, ale dvakrát méně.

LUBOŠ POSLÍŠIL

„Se svým naléhavým přednesem nemá u nás mezi zpěváky konkurenci,“ napsal v recenzi na Pospíšilovo best of album publicista Leoš Kofroň. Luboš Pospíšil zahájil svou hudební pouť v roce 1969 v řadách populárního C&K Vocalu a brzy se stal jeho nejoblíbenějším členem. Zásadně se podílel např. na průlomovém cd Generace, zejména v druhé půlce sedmé dekády se ale stále častěji prosazoval s písněmi, které z tvorby mateřského souboru vybočovaly a paralelně jezdil po tuzemských sálech sám s kytarou. Na první sólovou desku si musel Pospíšil z dobových důvodů počkat až do roku 1983, uzrála ale jako nejlepší víno. LP Tenhle vítr jsem měl rád se ve své době stalo bombou. Pospíšilův charakteristický rejstřík v kombinaci s poetickými texty básníka Pavla Šruta přinášel zcela unikátní styl, zpěvák se rázem postavil po bok interpretů typu Vladimíra Mišíka. S novou kapelou 5P, mezi jejímiž členy nechyběl Bohumil Zatloukal (ex-Jasná páka), David Koller nebo Michal Pavlík (dnes Čechomor), vyprodával v letech 1982-88 sály po celé republice. Dvě další řadová alba pokračovala v tradici úspěšného debutu, na sklonku osmdesátých let Pospíšil a Koller podpořili R. Hladíka v na čas obnoveném Blue Effectu. Po roce 1990 Luboš Pospíšil vydal několik dalších alb, nejprve s členy Hudby Praha, později s kutnohorskými muzikanty (Martin Vajgl, Pavel J. Ryba) pod značkami Biograf a LPG. Čas na změnu nastal v létě 2007, kdy se Pospíšil obklopil o dvě až tři generace mladšími muzikanty a na prahu šedesátky se pustil do zásadní etapy pod obnovenou značkou 5P. Tři řadová alba korunovaná aktuální Soukromou elegií (2014) spustila novou lavinu zájmu. Turné střídá turné, výjimkou poslední dobou nejsou ani vyprodané sály…

Délka: 240 min

Rok výroby: 2020

Země původu:

  • Česká republika

Koncert k 21. srpnu

TRIO VLADIMÍR MERTA, JAN HRUBÝ & ONDŘEJ FENCL

Základní kámen českého písničkářství Vladimír Merta, fenomenální houslista Jan Hrubý (s Mertou se potkává „periodicky“ už několik desítek let) a dvakrát mladší klavírista a kytarista Ondřej Fencl (s nímž Merta poslední dobou hojně spolupracuje) spojují své síly v sérii koncertů napříč republikou.

Hlavní postavou je bezesporu veterán Merta, který aktuálními alby Domilováno a Imagena znovu dokazuje, že ještě rozhodně nepatří do starého železa a má co říct nejen skrz své dávné hymny. V případě tria jsou ale právě tyto kultovní songy ze 70. a 80. let základem playlistu. Zazní Astrolog, Omamná květina pravdy, Dlouho se mi zdá, Kocovina, Praha magická, Vzdálené výstřely, K pětadvaceti, Staré dopisy, Začouzené sklíčko, Sjezd upírů… doprovázené klavírem a houslovým kouzlením jednoho z nejosobitějších českých smyčcových mágů.

Nápad vykrystalizoval z dvou nenadálých, nadšeně přijatých koncertů tria, potažmo dua. „Ondřej mi napsal email, že by mi rád poslal desku jeho kapely Hromosvod. Já na to: Přijď dnes večer do klubu Kaštan, mám tam koncert. Zahrajem si a je to! A bylo to,“ vzpomíná Merta na iniciační zážitek z jara 2011. „Hráli jsme bez zkoušení celou hodinu. To se může stát leda tak Dylanovi. Nebo mně.“ Vřele přijaté vystoupení pak vyústilo do dlouhodobější spolupráce, ke které se vloni spontánně přidal i houslista Jan Hrubý.

VLADIMÍR MERTA

Vladimír Merta se narodil 20. 1. 1946 v Praze. Vystudoval architekturu na ČVUT, poté ještě na FAMU absolvoval scénaristiku a režii (jeho absolventský film na motivy povídek Oty Pavla Smrt krásných srnců byl za komunismu kultovní záležitostí).

Během studijního pobytu ve Francii začal koncem šedesátých let skládat vlastní písně, první LP deska Ballades de Prague vyšla více méně náhodou v roce 1969 u francouzské společnosti Vogue, dnes má mezi sběrateli cenu zlata (reedice na CD 2009 a na LP v roce 2019).

Další možnosti silně omezila represe režimu, jeho první domácí album Pravda o Marii z roku 1970 již nesmělo vyjít (vydání až na CD 2012), ale Merta s přestávkami koncertoval, publikoval a pokoušel se o vlastní filmařské projekty, byť oficiálními místy nepodporován. V sedmdesátých a osmdesátých letech se stal nedotknutelnou písničkářskou ikonou. Prakticky kolem všeho, na co sáhl, vedla soudobá kritika oslavné tance. Básnické texty, ojedinělá hra na kytaru a písně jako Dlouho se mi zdá nebo Omamná květina pravdy vynesly Mertovi statut muzikanta, který se nenechá nikým a ničím svázat. Na první domácí vydané album si musel počkat až do roku 1978 (P.S.), o deset let později vyšlo syrové 2LP s živým záznamem koncertu v Malostranské besedě, kde nechybí ani Praha magická, Dezertér či Kocovina (Vladimír Merta – Live – Malostranská beseda 1988). Po letech čekání se objevilo CD Filmy v hlavě, jímž Merta stvrdil svou roli intelektuála naprosto nezapadajícího do černobílé schematičnosti společenských poměrů.

Z množství dalších aktivit zmiňme spolupráci se souborem židovských písní Mišpacha, barokní a renesanční hudbu s Janou Lewitovou, kooperaci s Mišíkovými Etc…, která vyústila v nezvykle zpěvné CD Ponorná řeka (2011). S dalšími o generaci mladšími muzikanty natočil dvě aktuální řadová alba Domilováno (2013) a Imagena (2014). Pokračuje vydávání archivních koncertních záznamů s jazzmany i rockery v edici Šumák a v roce 2016 vyšla edice Mertových domácích nahrávek z roku 1976 Podkrovní pásky. Novinkou je i knižní vydání Mertových písňových textů Mimo čas a na rok 2020 je připraveno vydání Mertova románu s názvem Popelnicový román. V roce 2018 vstoupil do síně slávy České hudební akademie.

LUBOŠ POSPÍŠIL TRIO

Matador české hudební scény s hlasem, který si nespletete prožívá jedno z nejšťastnějších období své více než čtyřicetileté kariéry. Po turné k zásadnímu albu Soukromá elegie (které před třemi lety získalo zlatou desku!) a po retrospektivním turné Route 66 k supraphonskému 13CD kompletu předloni vstoupil do Beatové síně slávy… a teď sklízí všechny ty plody a ocenění v sálech od Šumavy po Ostravu, stále častěji vyprodaných. "V předvečer" sedmdesátin si pak v říjnu 2019 nadělil své první živé album v kariéře s názvem Ostrava !!! Live. V jeho duchu a v duchu blížících se sedmdesátin se nese aktuální šňůra, která nabízí průřez celou protagonistovou kariérou - publikum se samozřejmě dočká osvědčených písniček ze zlaté éry (Tenhle vítr jsem měl rád, Soukromá cesta do nikam), včetně exkurzů do prehistorie (m.j. Doky, vlaky, hlad a boty), ale i novinek z posledního CD Soukromá elegie. Doprovod tvoří klávesy a kytara kapelníka Ondřeje Fencla (Schodiště, Vladimír Merta, Marsyas…), rytmiku dotváří zkušený baskytarista Martin Štec (ex-Vltava, I. Hlas). Generační bariéry rozmetává síla kolektivu, kapela hraje s radostí, byť některé písně jsou starší než někteří účinkující muzikanti. A možná právě proto. Alba aktuálních 5P ověnčují pozitivní novinářské ohlasy, ale i na svou dobu slušné prodeje, v souvislosti s CD Soukromá elegie mnoho recenzentů psalo o „nejlepším albu od dob A nestřílejte na milence“. Turné střídá turné, ročně odehraje L.P. kolem stovky koncertů… Jako by těch křížků nebylo 68, ale dvakrát méně.

LUBOŠ POSLÍŠIL

„Se svým naléhavým přednesem nemá u nás mezi zpěváky konkurenci,“ napsal v recenzi na Pospíšilovo best of album publicista Leoš Kofroň. Luboš Pospíšil zahájil svou hudební pouť v roce 1969 v řadách populárního C&K Vocalu a brzy se stal jeho nejoblíbenějším členem. Zásadně se podílel např. na průlomovém cd Generace, zejména v druhé půlce sedmé dekády se ale stále častěji prosazoval s písněmi, které z tvorby mateřského souboru vybočovaly a paralelně jezdil po tuzemských sálech sám s kytarou. Na první sólovou desku si musel Pospíšil z dobových důvodů počkat až do roku 1983, uzrála ale jako nejlepší víno. LP Tenhle vítr jsem měl rád se ve své době stalo bombou. Pospíšilův charakteristický rejstřík v kombinaci s poetickými texty básníka Pavla Šruta přinášel zcela unikátní styl, zpěvák se rázem postavil po bok interpretů typu Vladimíra Mišíka. S novou kapelou 5P, mezi jejímiž členy nechyběl Bohumil Zatloukal (ex-Jasná páka), David Koller nebo Michal Pavlík (dnes Čechomor), vyprodával v letech 1982-88 sály po celé republice. Dvě další řadová alba pokračovala v tradici úspěšného debutu, na sklonku osmdesátých let Pospíšil a Koller podpořili R. Hladíka v na čas obnoveném Blue Effectu. Po roce 1990 Luboš Pospíšil vydal několik dalších alb, nejprve s členy Hudby Praha, později s kutnohorskými muzikanty (Martin Vajgl, Pavel J. Ryba) pod značkami Biograf a LPG. Čas na změnu nastal v létě 2007, kdy se Pospíšil obklopil o dvě až tři generace mladšími muzikanty a na prahu šedesátky se pustil do zásadní etapy pod obnovenou značkou 5P. Tři řadová alba korunovaná aktuální Soukromou elegií (2014) spustila novou lavinu zájmu. Turné střídá turné, výjimkou poslední dobou nejsou ani vyprodané sály…

Rok výroby: 2020

Země původu:

  • Česká republika