Petr Toman - VÁLKA, TO JE PŘEŽÍT

VÁLKA, TO JE PŘEŽÍT
- dokumentární soubor o dopadech války
a násilí na lidský život
Smrad války jsem poprvé ucítil ve staré Toyotě s prostřeleným oknem. Auto řídil budhista, který dobrovolně vozil na frontu konzervy, ponožky a kvašené okurky. Měl pokaženou karmu, protože během jedné jízdy, kdy po něm začali střílet separatisté, vzal samopal a bránil se. “Zhřešil jsem už pouhou myšlenkou na to, že bych vzal do ruky zbraň. A když už jsem se provinil proti své víře, alespoň jsem bránil náklad, aby ho nemohli využít nepřátelé.
Ten budhista se jmenuje Valery. Morální hodnoty a žaludek má nastavené tak, že kromě lančmítu pro hladové vojáky svezl ve své Toyotě občas i mrtvolu. Pozůstalí čekali a jeho povinností bylo pomoct bližnímu. Proto ten zápach. Valery je úžasný člověk.
Čas strávený s takovými lidmi mě utvrdil, že hledat válku pár desítek kilometrů od frontové linie má smysl. Že není nutné producírovat se v neprůstřelné vestě v zákopech a podávat odtud “autentické svědectví.”
Válka se neodehrává jen na “peredovoy” nebo ve vojenských špitálech a márnicích, to je jen půlka příběhu. Je skoro v každé domácnosti, kanceláři nebo škole stovky kilometrů daleko. Říká se tomu druhá bojová linie. Válka za válkou. A v lecčem překoná i tu první.
Na Majdanu se vařila v lidech krev a lámala historie. Vznikly tam ikonické, nesmírně silné fotografie, které obletěly svět a své tvůrce vyšvihly na piedestal slávy. Já tam přijel “pět minut po dvanácté”, kdy ohně ještě plápolaly, ale mrtví už byli pohřbení. Revoluce skončila. Vítězstvím, jenže na náměstí byla cítit kocovina. Zůstali tam lidé, kteří po měsících stresu a brutálního násilí, najednou nevěděli co se svým životem. Kam jít, co dělat, jak žít.
Bolest a smutek jsem hledal i na perifériích Kyjeva. Ve zatemnělých bytech, kde slzy tekly proudem jak voda na kafe. Přijít o syna, který jen přinesl polévku a pár ponožek těm odhodlanějším, to prostě nedává smysl. “K čertu s celou revolucí!”
Stejně tak nedává smysl, když dobrovolně sbíráte zahnívající zbytky lidských těl po pláních Donbasu, protože víte, “že mrtvé je třeba vrátit rodinám.” Sice vám to “trhá mozek”, ale nikdo jiný než vy, to udělat nedokáže nebo nechce. Válka a revoluce jsou prostě složitější a pestřejší, než jak vypadají na stránkách novin. A já se nerad hrnu dopředu, protože mám pocit, že opilý adrenalinem bych přehlédl to podstatné.

- vernisáž: 6. října 2017 od 15:00 hod. 
- výstava je součástí fotografického festivalu Jihočeský výlov 2017

Petr Toman (*1975 Písek)
- fotoeditor a dokumentarista
Vyrůstal a studoval ve Strakonicích, Českých Budějovicích a Londýně. Žije v Praze, kde pracuje jako art director a fotoeditor.
Zajímá se o traumatické a post-traumatické psychické problémy válečných veteránů s poraněným mozkem nebo lidí konfrontovaných s extrémním násilím či politickými změnami. Několik let se věnuje psychickým a sociálním dopadům černobylské jaderné havárie na život obyvatel severní Ukrajiny. Vydal knihu Republika Černobyl.
Od roku 2014 dokumentuje konflikt na východní Ukrajině, respektive dopady války na lidskou psychiku. Příběhy lidí, kterým válka těžce poznamenala život, by měly vyjít příští rok knižně.
Jeho práce byly oceněny v mezinárodních novinářských soutěžích POYI, The Best of Photojournalism NPPA a IPA Award. Několik cen získal v soutěži Czech Press Photo. Vystavoval v Museum of Photographic Arts San Diego (USA), Photokina ve Franfurktu (Německo) nebo v Českém centru v Berlíně.
Publikuje v domácích i zahraničních médiích, se kterými spolupracuje také jako fotoeditor.
Na ITF Slezské univerzity v Opavě dokončuje magisterské vzdělání fotografie.

Fotogalerie

Kalendář akcí

duben
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 1 2 3 4 5

Najeďte myší nad kalendář a zobrazí se vám akce. Kliknutím na událost zobrazíte podrobnosti.