Projekt „DOMOV“
„S kamarády, kteří se mnou studovali na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě, jsme založili skupinu, která nemá zatím žádný název. Bereme ji jako pokračování naší školy, jako vzdor tomu, že končíme a už se nebudeme scházet. ITF je totiž fantastický živočich, neustále se měnící a inspirující. Když jsme v červnu po posledních konzultacích seděli u táboráku, hrálo se na kytaru, padl na nás smutek z toho, že už tam nepojedeme. Proto jsme se dohodli, že každý rok vyfotíme jedno téma a pak z těch témat uděláme výstavu.“ Řekl v roce 2013 pro portál Komorní scény Aréna v Ostravě fotograf Martin Wágner. Mezitím proběhly společné výstavy v českobudějovickém kině Kotva, Art-rezidenci Zahradník v Praze a v Malé galerii České spořitelny v Kladně s tématy Vltava a Les, ke kterým byli přizváni i fotografové, kteří na ITF nestudovali. V roce 2016 se členové „skupiny-neskupiny“ rozhodli fotograficky ztvárnit Domov. Téma natolik široké, že dalo možnost ve vystavovaném souboru rozprostřít celou škálu fotografických stylů jednotlivých autorů od ryze dokumentaristického až po spíše výtvarné subjektivní výpovědi. Autoři: Martin Wágner, Jiřina Hankeová, Václav Němec, Lenka Pužmanová, Šimon Pikous, Jan Vermouzek, Michael Kratochvíl, Bedřich Benek, Filip Singer.
- předsálí a kavárna kina Kotva; vernisáž: 14. října 2016 v 18:00 hod.
Martin Wágner (*1980)
Po studiu na Pražské fotografické škole a středním fotografickém učilišti absolvoval magisterské studium Institutu tvůrčí fotografie v Opavě (2013). Od roku 1998 soustavně fotografuje život v Rusku a na území bývalého Sovětského svazu, kam v průběhu patnácti let podnikl 33 cest. Původním záměrem bylo pořízení komplexní série fotografií charakterizujících Rusko od evropského Kaliningradu k nejzazší asijské výspě. Během prvních výprav se snažil proniknout co nejdále na východ, na Kurilské ostrovy, Kamčatku a na Čukotku. V posledních letech se naopak zaměřuje na evropské oblasti. Opakovaně uspěl v soutěži Czech Press Photo. Uspořádal řadu samostatných výstav v českých zemích i v zahraničí včetně Moskvy, Nižného Novgorodu, Jekatěrinburgu nebo Sachalinu. S Antonínem Kratochvílem a s Václavem Vašků zorganizoval společnou výstavu Modlitba za Černobyl (2006) v pražském Františkánském klášteře menších bratří observantů. Tři roky vedl fotogalerii v Kapli svatého Jana Nepomuckého na Jungmannově náměstí v Praze. Provozuje grafické studio, zaměřené na skenování, úpravu a tisk fotografií.
Filip Singer (*1980)
Volné dokumentární tvorbě se Filip Singer věnuje od roku 1999, kdy zaměřil svoji pozornost zejména na odlehlé oblasti Sibiře a bývalé sovětské republiky. Zajímá ho prostředí a změny, jež se dotýkají obyčejných lidí z bývalého SSSR. Od roku 2000 podnikl řadu dlouhých cest do Ruska, centrální Asie a Číny. Ve fotografiích zachycuje zejména dopad člověka na životní prostředí a život lidí v nejvíce znečištěných místech světa. Rokem 2002 se začal věnovat novinářské fotografii profesionálně. V roce 2008 se stal fotografem mezinárodní agentury European Pressphoto Agency (EPA) pro oblast České a Slovenské republiky. Své snímky publikuje přes agenturu v zahraničních novinách a časopisech jako například: Stern, Zeit, The Wall Street Journal, The Time Magazine, The Guardian, The New York Times, The Los Angeles Times. Od roku 2003 je jedenáctkrát držitelem ceny Czech Press Photo.
Michael Kratochvíl (*1967)
Několik let prožil v zahraničí jako asistent ve fotoateliéru Ivana Němce nebo na cestách se svým slavným otcem fotografem Antonínem Kratochvílem. Tvrdí o sobě, že původně vůbec fotografem být nechtěl, ale geny byly silnější než rozum. Po návratu do České republiky se zabývá zejména reklamní, portrétní a reportážní fotografií. Má ateliér v pražském Karlíně. V posledních letech fotografuje pro časopisy Čilichili, Bizzone a Review.
Václav Němec (*1965)
Absolvent magisterského studia Institutu tvůrčí fotografie při Slezské univerzitě v Opavě; ve svém nekonečném fotografickém cyklu Zápisník se nesnaží dokumentovat místo svého dočasného pobytu, ale spíše zaznamenávat vizuální a výtvarné, avšak i pocitové a symbolické aspekty reality. Snaží se, aby každá jednotlivá fotografie byla svébytným obrazem vycházejícím ze skutečnosti. Své fotografie zásadně nearanžuje. Vystavoval ve francouzském Nimes, v opavském Domě umění, ostravském Divadle Jiřího Myrona, v českobudějovické Galerii Měsíc ve dne a v rámci projektu Ukradené akty v galerii Artinbox v Praze a v dalších galeriích po celé České republice. Dramaturgicky zaštiťuje výstavy v českobudějovickém kině Kotva. Kromě cyklu Summertime a Zápisník pracuje na cyklu FOREST a On the Road.
Jan Vermouzek (*1979)
Studuje magisterský program na Institutu tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě. Ve volné tvorbě osciluje mezi dokumentaristickou přirozeností a snahou o výtvarnější pojetí fotografie. V dokumentech se věnuje věcem blízkým, jako je například rodné Brno nebo okolí hradu Landštejn, ale i místům vzdálenějším. Společně s kamarádem Martinem Wágnerem si zamilovali cesty po Ruské federaci. Za tyto cesty společně získali i několik ocenění. Výtvarné pokusy vyústily ve spolupráci s Janou Schlosserovou a jejich fotosochy. Kromě samotné tvorby působí Jan Vermouzek i na poli dramaturgickém, například jako spolukurátor brněnské Galerie Jiří Putna.
Šimon Pikous (*1970)
Vyučený fotograf, který později dokončil bakalářské studium na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. Samostatné fotografické výstavy měl například v Galerii M v Milevsku, pražském PENklubu, Galerii AMB (Sboru kněze Ambrože) v Hradci Králové, Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, v Českém centru v Mnichově, v Muzeu moderního umění v Olomouci, Oblastní galerii Liberec či Severočeském muzeu v Liberci. Společně s fotografickou skupinou 7,65 vystavoval v Albin Polasek Museum a Progress Energy Art Gallery v USA. Jeho fotografie si bylo možno prohlédnout také v rámci Měsíce fotografie v Bratislavě.
Jiřina Hankeová (*1948)
Fotografovat začala na střední škole, pak se však věnovala kresbě, malbě a poezii. Vydala několik básnických sbírek. K fotografii se později vrátila. Měla několik samostatných výstav u nás i v zahraničí. Svůj nejznámější soubor fotografií Trapný pokus o autoterapii představila v Pražském domě fotografie, následně v Stredoeurópskom dome fotografie v Bratislavě (2006), v G4 v Chebu (2007) a Galerii Měsíc ve dne v Českých Budějovicích (2009). Fotografie tohoto souboru byly vystaveny i na výstavě Vnitřní okruh v současné české fotografii v Galerii hlavního města Prahy, Galerii hl. m. Bratislava (2013) a Muzeu moderního umění v Olomouci. Fotografický soubor Banality byl součástí expozice Galerie Leica Prague na Paris Photo 2010 v Paříži.
Lenka Pužmanová (*1978)
Grafička a příležitostná malířka a fotografka. S fotografií se začala seznamovat v roce 1995 během studia malby na Střední uměleckoprůmyslové škole sv. Anežky v Českém Krumlově. V roce 2002 absolvovala bakalářské studium na ITF v Opavě. Ve volné tvorbě si všímá věcí kolem sebe, jejichž prostřednictvím vytváří jakýsi subjektivní dokument. Do dění a scén nezasahuje (až na výjimky), spíše je jen zpovzdálí pozoruje. Fotografie je pro Lenku hlavně prostředkem uchování atmosféry okamžiku. Svou tvorbu prezentovala na společných a autorských výstavách (např. v Moravské Třebové, Levicích, v kině Kotva v Českých Budějovicích, na OFF Station festivalu v Plzni, festivalu Fotojatka, v Muzeu fotografie a moderních obrazových médií v Jindřichově Hradci, na festivalu Jihočeský Výlov). Je členkou výtvarného družstva To jsou, Odštěpný závod České Budějovice a fotoklubu Vývojka.
Bedřich Benek (*1961)
Amatérský fotograf, člen fotoklubu Vývojka v Českých Budějovicích, se v roce 2006 účastnil projektu Národního muzea fotografie v Jindřichově Hradci Člověk v dnešní krajině. V rámci fotoklubu vystavoval na různých místech České republiky a na Slovensku, samostatně pak v kavárně kina Kotva a v již neexistující Café Galerii v Českých Budějovicích.
